Příběh z Nízkoprahového denního centra - „Stará, nemocná a na ulici“
Lidé často ztrácejí svůj domov, protože mají nedobré vztahy s nejbližšími. Rodinu někdy obtěžují svým špatným způsobem života, někdy prostě zestárnou a rodina o ně nemá zájem. Být starý, nemocný a ocitnou se na ulici je opravdu těžké a tato situace nezřídka vypadá beznadějně.
Městská policie k nám jeden loňský letní podvečer přivezla seniorku, která už neměla prostředky ani sílu žít sama na ubytovně. Posedávala zoufalá na lavičce a plakala. Paní, která měla už několik let po sedmdesátce, těžko zvládala sebeobsluhu. Nesplňovala tedy úplně podmínky pro přijetí do služby Noclehárny, ale přesto jsme jí azyl poskytli. Museli jsme ovšem poměrně rychle řešit, co dál. Starou paní jsme doprovodili na lékařské vyšetření. S paní doktorkou jsme se shodli, že je třeba najít zřízení, kde by o seniorku bylo postaráno, a že k tomu bude nutné zařídit příspěvek na péči, protože důchod by nestačil na úhradu služeb. Zkontaktovali jsme úřad práce a některé domovy pro seniory. Během sociálního šetření, kdy se sociální pracovnice snažila aspoň částečně otevřít životní příběh klientky, aby jí mohla lépe pomoci, se stará paní zřejmě pod vlivem nepěkných vzpomínek zhroutila. Musela být převezla záchrannou službou do nemocnice. Situace vypadala na první pohled ještě komplikovaněji, ale nakonec právě nervové zhroucení seniorky přispělo k jejímu šťastnému řešení. Podařilo se nám paní umístit v zařízení na Seči. Hned po propuštění z nemocnice jsme klientku doprovodili do jejího nového domova a doufáme, že už se jí daří jen dobře.